Každý pes potřebuje zaměstnat jak fyzicky, tak psychicky a ne jen tak pobíhat na zahradě. Dogdancing je ideálním sportem na psychické vyžití psa. Pes se učí soustředění, přesnosti, spolupráce s člověkem. Společná aktivita s páníčkem také vede k prohloubení jejich společného vztahu, a to platí nejen pro Dogdancing.

Dogdancing vznikl kolem roku 1990 v Anglii, kdy se zprvu jednalo o sérii cviků klasické poslušnosti (obedience), která byla podkreslená hudbou. Cviky byly prováděny v rytmu hudby. Jedná se vlastně o celou škálu pohybů od chůze u nohy, po otočky, slalom mezi nohama, válení sudů, skákání přes ruce nebo nohy psovoda chůze po zadních nožkách. Postupně jsou přidávány různé cviky dnešního freestyle.

Celosvětově je rozšířený především v Spojeném království a Spojených státech amerických.

V České republice je jeden dogdancingový klub, a Dogdancing Club Czech Republic, který se dělí do čtyř divizí (A, B, C a D).

A (Musical Dressage) – spočívá v plynulém pohybu psa přesně do rytmu hudby. Jsou zde poměrně složité cviky, pes musí být elegantní a ladný, to samé platí o psovodovi.
B (Heelwork to Music) – neboli práce u nohy na hudbu. Většina prvků předvedených v této divizi musí být provedena u nohy psovoda. Tato divize také vznikla jako první, z obedience.
C (Freestyle) – divácky nejoblíbenější divize. Vystoupení by mělo tvořit nějaký příběh či být postaveno na nějakém motivu.
D (Tanec se psem) – náročná divize, kde musí psovod tančit a přitom ovládat psa. Do této divize je potřeba spolehlivé a vyrovnané zvíře.